sobota 28. března 2015

How to be always motivated?

Dnešní článek by vás měl donutit k zamyšlení, proč se často vracíme na začátek a nejsme schopni si motivaci udržet déle jak týden/měsíc.

Všichni máme dny, kdy z nás motivace jen srší - z hodinového tréninku v posilovně bychom nejraději udělaly tříhodinový, jídlo si poctivě chystáme do krabiček, všechny suroviny vážíme a myšlenka zhřešit je nám v tu chvíli úplně cizí. Vše doplňuje úsměv od ucha k uchu a důvěra sama v sebe, že svých cílů a snů dosáhneme. Pak ale příjde den, kdy máme chuť se na všechno lidově řečeno vyprdnout. V zrcadle nevidíme výsledky, co bychom chtěli, tělo nás bolí a trénink proto raději vynecháme, krabičkovat jídlo se nám nechce a žal máme chuť utápět v čokoládě či jiných "prasárničkách". A víte co? Je to úplně normální! Nikdo, zdůrazňuji nikdo, není motivován na 100% každý den. Ikdyž vám někdo řekne, že nikdy nemá chuť na nic, co nepovoluje jeho režim, kecá! Jsme jenom lidi a žádná cesta k úspěchu není přímá křivka vzhůru. Je to cesta plná strastí a nevyhnutelných pádů. Našim cílem je ale zvednout se a pokračovat dál. Právě tyto pády nás motivují k těm dnům, kdy si uvědomujeme, proč to celé děláme

Což mě přivádí k další hlavní myšlence a tou je, zda-li známe odpověď na tuto otázku. Kolikrát je naší hlavní motivací zcela obyčejný důvod, kterým je cítit se dobře. Čím víc důvodů však najdeme, o to silnější naše motivace bude. Kdybych měla mluvit o sobě, cvičím a zdravě jím už několik let. Mám však pocit, že tu pravou motivaci nebo spíše pochopení, proč to celé dělám, jsem zjistila až letos. Chce to prostě čas uvědomit si, co všechno musíme obětovat. Sepsala jsem pro vás alespoň 3 body/situace, které mě vždy po vyběhnutí ze startu dříve nebo později vždy vrátily na začátek. Pokud bude mít článek úspěch, ráda zapíšu na toto téma další článek, jelikož demotivujících situací je bohužel nepřeberná spousta. 

Rodinné oslavy

Co budu jíst? Babička nepochopí, proč ty buchty jíst nechci/nemůžu. Budu čelit stopadesáti otázkám a vlastně mě všichni přesvědčí, že jedna buchta mi nic neudělá, a že hubnout nepotřebuji. Mám se hodit marod? Asi bude úplně nejlepší se tak tomu pokušení a rodinnému sporu vyhnout.
Opovažte se!!! Tak zaprvé. Rozhodli jste se včera, že budete dietit nebo už si dlouho pohráváte s myšlenkou změnit svůj životní styl na zdravý? Na diety zapomeňte! Přímá cesta do záhrobí. Nekonečný jojo-efekt, který doprovází akorát tak slzy a beznaděj. Budu tedy dělat, že existuje jen ta druhá možnost - změna životního stylu. A teď máte na vybranou. Buď tyto návštěvy u rodiny budou dny s volnějším režimem (čímž nemyslím, že sežerete na co příjdete) a vy si s chutí dáte kousek babiččina koláče a řízek s bramborovým salátem nebo druhá možnost, kdy si s rodinou sednete a proberete s nimi, co byste chtěli změnit, a že je tímto žádáte o jejich podporu. Čili žádné přemlouvání, ať si to dáte, když nechcete. Nejlepší variantou je pak automatická nabídka babičky vám udělat řízek na přírodno a místo kalorického dortu pro celou rodinu udělat odlehčenou verzi tiramisu.
 Nebudu vám lhát. Chce to čas. U mě to rodina přijala asi až v letošním roce. Babičky už automaticky počítají s tím, co jím a co naopak odmítnu (a už se neurážejí jako tomu bývalo před rokem), ale také pochopí, když si něco s chutí dám a neděsí se, že tohle do zdravého životního stylu nepatří a já tím porušuji vlastní pravidla. Rovnováha je hrozně důležitý pojem. I vaše tělo potřebuje oddech a bez výčitek si dát něco, co není tak úplně košér. 

Dnes byly k obědu špízy z libové vepřové kýty. Rodina měla špízy z masa, domácího špeku a cibule a k tomu hranolky s tatarkou. Já si špízy vytvořila z masa, cibule a cukety. K nim jsem podávala ledový salát s balsamicem a praženými slunečnicovými semínky. Věřte, že jsem se olizovala za ušima stejně jako oni. Přizpůsobte si jídlo podle sebe. Zapojte fantazii.

Ona je mou motivací

Je naprosto v pořádku najít si nějaký vzor, který vám ukazuje, čeho můžete tvrdou dřinou dosáhnout. ALE tou největší motivací jste stále pro sebe vy sami. Každý jsme jiný, máme jinou stavbu těla a někdy nebo spíše nikdy není v lidských silách vypadat jako ten druhý. Váš vzor by pro vás měl být pouze inspirací, nikoli cílem. Cíl uvidíte postupně v zrcadle (ne jen na váze!) a budete své hranice posouvat dál a dál, jelikož obzvlášť my ženy nejsme nikdy úplně spokojené. A to je ve výsledku dobře, jelikož máme stále na čem pracovat. Během této cesty je však přímo nutností začít se mít ráda. Nedívat se na sebe s nechutí, ale příjmout se taková, jaká jste a na svých nedostatcích pracovat. O to méně vás pak budou napadat myšlenky všechno vzdát. 

Mé dvě oblíbené vlogerky Nikki a Heidi (článek zde)

Neohlížet se za minulostí

Ať už jste byli v minulosti hubení nebo naopak obézní, vaše staré já dokáže motivovat, ale i pěkně demotivovat. Vymlouváme se mnohdy na genetiku a zkrátka nevěříme, že dokážeme projít změnou. Jsme přesvědčení, že to, jak vypadáme celý život, nelze změnit. Špatně! Všechno jde, když se chce. Já nikdy nesportovala a byla jsem taková ty "tyčinka ala jen se zlomit". Proto jsem byla víc než mile překvapena, když jsem po pár měsících v posilovně zjistila, že nepatřím mezi ty, co musí o každý gram svalu doslova bojovat. Neříkám, že nabírám svaly snadno, ale není to pro mě takový problém jako např. pro jiné, a to možná i proto, že kvalitně baštím ;).

2011
Ať už jsem byla hubená sebevíc, minulost bych nevrátila. 
Tu sílu, kterou pociťuju nyní, už mi nikdo nevezme. Na fotce je holka, 
pro kterou bylo sport sprosté slovo a vyloženě si užívala ploché břicho 
za cenu kostnatých kyčlí.
...

Tak snad jsem vám při sobotě dodala alespoň trochu té motivace a pochopení. Třeba právě vám, kteří se dnes chystáte na rodinnou oslavu a bojíte se jednohubek a zákusků jako čert kříže, tento článek pomůže.

SHARE:

14 komentářů

  1. Téda, tak na té fotce bych tě teda nepoznala :) Tvůj článek se mi moc líbí, hlavně ta část s rodinnými oslavami. Vždycky když přijedeme k babičce, máme uděláné 3 tácy chlebíčku, 5 druhů jídel a dokud to nesníme, nemůžeme odjet, nebo si všechno aspoň musíme zabalit s sebou :D Nějak opatrně si o tom s ní promluvit není vůbec špatný nápad :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě! Chce to trpělivost. Neříkám, že hned napoprvé to pochopí, ale když jí budeš postupně vysvětlovat, že se ve výsledku oslav bojíš namísto natěšení, tak ustoupí. Nejhorší je, když to babičky nabalí domů :-D Pak je z toho týdenní obžerství :-D

      Smazat
  2. Moc hezký článek a pravdivý :) nějaké diety u mě taky nejedou, je to prostě celkově o životním stylu :) A u mě v rodině to taky docela trvalo, ale už si jakž takž zvykly na, že určité věci prostě nejím :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, chce to čas :) Neboj, ustálí se to a po čase to bude automatické. Mě už se vyloženě neptají např. jestli si dám řízek. A není to o hubnutí. Mi to prostě přestalo chutnat a je mi z toho akorát těžko, tak proč si tím zatěžovat žaludek? Je to asi stejné, jakobych neměla ráda fazole a rodina mi je při každé příležitosti cpala na talíř :-D

      Smazat
  3. Musím říct, že já sama snad ani motivaci nemám, všechno to dělám prostě proto, že to tak dělám (logika:DD) a jsem na to zvyklá, baví mě to, vyhovuje mi to. Každá den ráno vstávám hodně brzo abych si před stáží stihla zajít na crossfit, s sebou si nosím v krabičkách zdravé a dobré jídlo, ale nemám to za nějakým konkrétním cílem, spíš mi vyhovuje ta "cesta".
    Jasně, taky jsou slečny, kterým bych postavu nejradši ukradla, ale není to něco za čím bych se hnala nebo co bych měla ráno před očima, když mi zvoní ten budík v nehezkou hodinu. A taky to mám tak, že nemám nic zakázané, rodinné oslavy jsou jen jednou za čas, takže je jedno, co si tam dám, a občas si taky moc ráda dám něco nezdravého, a alespoň kousek čokolády musí být denně - kafe bez kostičky nepiju! :D Ale právě proto, že kousek něčeho sladkýho hned není "konec", tak ani nemám žádný "začátky"....prostě to tak nějak plyne, a dělám co mám ráda - a to je ovesná kaše, pohanka, crossfit i čokoláda:)

    (aaa omlouvám se za sloh, ale "píšu" bakalářku, no:D)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já taky, Marki. Už si život bez cvičení a zdravého jídla neumím představit. Třeba včera jsem měla volný režim a dala jsem si místo zákusku tři ovesné. Já mám ráda ten střídavý režim, kdy si vymýšlím jiné tréninkové plány a i stravování (mám na mysli poměry B,S,T, ne paleo a jiné kraviny - pardon, ale nejsem příznivce extrémů, už ne :-D), ale taky to dělám ze zábavy a už se zdravým rozumem. Ne jako kdysi, kdy jsem si tím akorát tak ubližovala. Někomu zase vyhovuje spíš stereotyp, což vůbec neodsuzuju. Já musím mít pořád změny :-D takže jakoby začátek, cíl a pak znova. Ale budu se opakovat. Je to povahou. Jsem typický melancholik, co musí mít pevný řád. Kostičku čoko ti závidím! Já u ní nikdy nezůstanu, takže buď si povolím celou (čili nemůžu denně :-D) nebo nic :-D
      A za sloh se neomlouvej, jsem ráda, když se mi k článkům vyjádříš :*

      Smazat
  4. Tenhle článek se moc povedl.:) Hlavně poznávám tu část o rodinných oslavách.:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se líbí :) Ne často píšu články s nějakou myšlenkou. Moc na to filozofování nejsem, jelikož to často rozpoutává vášnivé diskuze, a to já nerada :-D Takže mě těší tyhle pozitivní komentáře, díky kterým vím, že čtenáři pochopili článek přesně tak, jak jsem chtěla :)

      Smazat
  5. Perfektní článek!
    Ukážeš nám jak vypadáš postavově teď?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nechci být neslušná, ale nikdy jsem nebyla typ, co by si vystavoval fotky postavy na internetu. Pokud mě sleduješ na instagramu, určitě tam něco málo objevíš. Nedávno nějaké to selfíčko v zrcadle ve fitku proběhlo. Ale prostě se necítím teď dobře, takže objektivu jakéhokoli fotoaparátu se dost vyhýbám.

      Smazat
    2. Jen jsem se zeptala a respektuju tvoje rozhodnutí :)

      Smazat
  6. Zrovna jsem dopsala článek o motivaci, projíždím starší příspěvky, abych doplnila četbu, kterou jsem zanedbávala a narazím na tohle. Hezky jsme se sešly :D Napsala jsi to skvěle, naprosto souhlasím :) Člověk se nesmí tak snadno nechat rozhodit. Jde jen o to najít vlastní, schůdnou cestu, mít jasný cíl a držet se ho :)

    OdpovědětSmazat
  7. Pěkný článek, super k zamyšlení. :) Celý život jsem byla cvalík, jelikož moje rodina mě nikdy nevedla ke sportu a nikdy se u nás nesportovalo. Kdyz mi bylo 20 a rucicka vahy ukazovala 87 kg(170cm) už to nebylo pěkné. Více než rok jsem se učila jak se stravovat a co jíst, abych hubla. Jaký sport mi bude vyhovovat...Za tu dobu pro mě bylo dost náročné účastnit se různých rodinných oslav, jelikož podpora rodiny byla minimální a stejně nevěřili, že zhubnu. Byla jsem prostě TA tlustá. ;) V roce 2013 jsem s dostala až na 61 kg a nikdy se necítíla lépe (proč máš pořád krabičky s jídlem? proč jíš tak divné věci? taky si s náma dej tu zmrzlinu! proč máš k obědu žrádlo pro králíky?) Po zhubnutí se mi podarilo přibrat něco málo na svalech. Motivace je strašně důležitá a jak píšeš, objeví se a pak se zase ztratí a pak se zase objeví. :D znám to velmi dobře a mám to úplně stejně. :) Na rodinných oslavách mi vadí jak se všichni přejídají. Já si dám ráda kousek dortu a něco malého, ale ty hromady jídla mě prostě vždycky děsí!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji k životní změně :) Jsi šikovná. Fandím ti a držím palce v dalších pokrocích do budoucna. Oslavy byly a vždy budou pro nás těžké...kdo měl někdy problém se stravováním, tak už na jídlo nikdy nebude koukat "normálně", ale o to silnější nás to dělá :) Řekla bych, že větší frajeřina je dát si a s mírou než nedat si vůbec. Udržet to na uzdě chce totiž kolikrát velké sebeovládání.

      Smazat

© Veronika Duzi | All rights reserved.
Blogger Template Created by pipdig