pátek 29. ledna 2016

Where's my self-confidence?

Dnes bych se chtěla zaměřit na něco, s čím bojuji už léta, a vlastně to ovlivňuje i celé mé snažení, když příjde na stravu a cvičení. To je jeden z důvodů, proč to píšu právě na blog. Věřím, že v tom nejsem sama a budu tak doufat, že má slova pomohou alespoň jedné z vás. 

Pokud patříte mezi mé klientky (protože vím, že spoustu mých hvězd mé články poctivě čte), pak už jste jistě ode mne slyšely větu: Psychika je mocný čaroděj. Pokud se vše srovná v hlavě, dodržování stravy a pohybu už bude jen banalitou." Tak schválně, kolik z vás se pustilo do hubnutí s vlnou motivace a odhodláním a skončilo zcela bezdůvodně? Cvičení vás baví, jídlo vám chutná, hlad nemáte, chutě taky po pár dnech odezněly... a přece jen jste se opět sekly na mrtvém bodě a nevíte, jak dál! Věřte, vím naprosto, jak se cítíte. Znalostí mám tolik, že bych je mohla rozdávat, a přesto se v tom tak nějak stále plácám. Je mi to líto, protože bych vám byla strašně ráda příkladem i po té fyzické stránce. Radím vám, jak nejlépe umím, a absolutně nezpochybňuji jediné slovo či myšlenku, co jsem vám kdy předala, ale ptám se sama sebe: ,,Proč tomu, co vám vtloukám do hlavy vám, nevěřím já sama?"

Letos se ve mě ale něco zlomilo. Rozhodla jsem se najít tu příčinu, proč to tak je. A hádejte, kam mě to zavedlo... Stojím před zrcadlem, koukám sama na sebe a zase si nadávám a nevidím ani špetku krásy, která ve mě je. Jsem až nezdravě sebekritická. Neumím se pochválit. Nesluší mi to, ani kdybych se sebedelší dobu upravovala. Nevěřím v to, co bych mohla dokázat, a stloukávám to sebevědomí na úplné minimum. Chodím s hlavou sklopenou a lichotky přijímám s falešným nevěřícným úsměvem. Bojuju sama se sebou... s tím odrazem v zrcadle a vzdávám boj dříve, než-li ho vůbec začnu.

Je na čase se problému postavit čelem a ten problém jsem JÁ - mé sebevědomí, sebeláska. Mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe tak milující přátelé a teď narážím obzvlášť na jednu z nich (ona moc dobře ví), která mi už nesčetněkrát podala pomocnou ruku. Stůj co stůj to se mnou nevzdávala a snažila se mě přimět k tomu, abych viděla to, co ve mně vidí ona. Bude to zdlouhavý boj, ale chci to dokázat! Chci se jednou podívat do zrcadla s pravým nefalšovaným úsměvem, vylézt z té ulity a začít opravdu a naplno žít! Protože já to uměla. Pamatuji si, že jsem se vážně měla ráda, ale po cestě životem má sebeláska upadala až jsem ji nakonec ztratila. Je tedy na čase ji najít...

Pokud se zrovna pouštíte do hubnutí a myslíte si, že AŽ zhubenete, začnete se mít rády, pletete se. Začněte si na ten odraz v zrcadle zvykat, protože tohle jste vy. Ať už máte o dvě nebo pět kilo více či méně, ten odraz bude v zárodku stále stejný. Pokud jste nespokojené teď, budete i nadále. Vždy si najdete důvod k tomu se zkritizovat. Přitom jste krásné, zdravé, úspěšné, máte své sny a chcete toho spoustu dokázat...a co víc - chcete zářit! To je jeden z důvodů, proč nazývám své klientky hvězdami. Pro mě vždy září a zářit budou a chci, aby to, co v nich vidím já, viděly i ony samy. Teď je ale na čase začít se soustředit i na sebe...

...

Pokud byste uvítali více článků na toto téma, budu v tom pokračovat. Tento článek totiž nevznikl náhodou. Teď bych ale opravdu ocenila zpětnou vazbu, protože publikování tohoto příspěvku pro mě bylo nesmírně těžké.

SHARE:

28 komentářů

  1. Veru, není nač se trápit, tímto si dala najevo jedno...jsi úžasná ženská. Tímto si procházím i já....stojím na jednom bodě, nechápu proč. Přicházejí deprese, pak stavy klidu...pořád dokola. To jsme my ženy...a na klienkách vidím to samé. Jsou šťastné z výsledků, sami ze sebe, pak přicházejí zase melancholické....myslím, že to jsme my ŽENY <3.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Denčo! Moc si takových slov vážím. Držím ti palce, ať se z toho začarovaného kruhu také dostaneš. Já nalezla příčiny, které jsou u mě zakořeněné už od dětství, takže já to bohužel nemohu svádět na hormony. Ale (snad) jsem našla, jak se tomu bránit, a od teď vše budu sdílet veřejně. Ikdyby to mělo pomóct jen jedinému člověku...

      Vymazat
  2. Veru jsi kočka, krásná, milá, šikovná - co víc si přát, tak si to sakra uvědom, nebo tě osobně přijedu do Ostravy proplesknout!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko, DĚKUJI! :-* Je na čase tomu začít věřit. A klidně přijeď, to já budu naopak ráda! :-D

      Vymazat
  3. Veľmi pekný článok Veroni! Nemôžem nič iné, iba súhlasiť a stotožniť sa s tebou. Ja som tiež už na to prišla dávno, že celé to je v hlave. Hlavne u mňa je najhoršie to, že zo stresu začnem priberať a to pomaly už aj zo vzduchu. Toto celé som si uvedomila najmä minulý rok, keď som pred letom behala po doktoroch a išla som do USA s tým, že sa nakoniec neprišli na to, čím to je. Tam mi za celé 4 mesiace nebolo nič, bola som spokojná a vyrovnaná a najšťastnejšia. Prišla som domov, zas to celé začalo, opäť behám po lekároch a aj oni mi potvrdili, že čiastočne je to aj psychické. Takže fakt veľmi veľa to urobí a človek sa môže snažiť vo všetkých iných smeroch a myslieť si, že ved to robí správne, ale v skutočnosti je pôvod problému niekde uplne inde. Ale opäť musím skonštatovať, že sme v tomto veľmi podobné, lebo ja som tiež nikdy nebola ten typ čo by sa pozrel do zrkadla a povedal by si, že som ´pekná´ alebo podobne. Mám to tak už od detstva z rôznych príčin a to už len ťažko zmením. Každopádne budem rada aj za ďalšie takéto tvoje články a mylsím si, že nimi pomôžeš viac než len jednému človeku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, děkuji moc za podporu. A je mi moc líto, čím si procházíš, a že to zahrnuje i doktory. Já mám k nim odpor, a tak jsem do teď zůstala jen u spekulací a k žádnému nedošla. A jsem za to ráda. ještě by mě domů poslali s antidepresivama. Každopádně budu ti držet palce, ať se co nejdřív uzdravíš. Ale v jednom s tebou zcela nesouhlasím - "Mám to tak už od detstva z rôznych príčin a to už len ťažko zmením." Tuhle větu v hlavě okamžitě smaž, jinak se v tom budeš plácat i nadále. Já to mám také od dětství, ale jsem přesvědčena, že s tím lze bojovat. Za poslední rok jsem udělala takový pokrok, že už teď na sebe můžu být pyšná. Když příjde např. na práci, šla jsem doslova proti proudu. Jestli si někdo myslí, že mě všichni podporovali, ať si založím živnost, pletou se. A blog? Za ten jsem se dlouhé roky styděla, ale nevzdala jsem to. Je na čase se přestat bát, Luci a začít se mít ráda se vším všudy. Neboj, pomůžu snad tobě i ostatním. S Verunkou W. něco chystáme.

      Vymazat
    2. Veroni, aby som to ozrejmila, ja mám zdravotné problémy, také tie klasické ako hocikto iný a nevedia prísť na to, čím to je tak preto ma posielajú od jedného lekára k druhému, takže nie sú to také na ktoré by som potrebovala antidepresíva :)) Len na tie črevné problémy vplýva velmi aj psychika, lebo toho mám strašne vela a som tak pod tlakom. A ver mi, že za blog si sa nemusela ani nemusíš hanbiť, práve naopak. Vidieť, že to robíš s láskou, čo sa potom na ňom odráža, takže môžeš byť naň pyšná :)

      Vymazat
    3. Tak jsem to ani nemyslela. Ale kamarádka má teď právě také zdravotní problémy a po všech nejrůznjších lécích, co samozřejmě nezabraly, ji domů poslali s antidepresivama. Koukala jsem na ni jak z jara. Když si neví rady, udělají z tebe blázna. A opravdu ti držím palce! P.S. V nejhorším musíš chudáčku do USA :-D :-* Tam je stejně líp a za tím si budu stát!!! Vůbec se nedivím, že se ti ulevilo. Ten optimismus lidí okolo musí být nakažlivý.

      Vymazat
  4. Krásně jsi to napsala. Držím palce, ať toho dosáhneš!

    Simple living: Nákupní seznam zima 2016

    OdpovědětVymazat
  5. Skvěle napsáno :) Já tě chápu, je to těžké a zejména se zdravým životním stylem to hodně souvisí! Musíme se naučit vidět na sobě vše krásné, dívat se do zdcadla s úsměvem a hlavně se mít rády takové, jaké jsme. Nečekat, že až zhubneme, bude to lepší. Jasně, pevné bříško a hezčí zadek k sebevědomí určitě pomohou, ale pokud nebudeme mít své tělo rády právě teď, bude ta cesta za "hezčím" tělem mnohem těžší. Aneb "cvičím protože své tělo miluji, ne nenávidím" to by mělo být motto nás všech :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi Domi napsala krásně a úplně s tebou souhlasím!

      Vymazat
  6. To je tak krásnej článek! Vážně. Úplně jako bys mi četla myšlenky. :) Ve víceméně té samé věci se plácám i já. Večerní přejídání tomu vůbec nepomáhá a stres ve škole také ne. Víš co ale pomáhá? To, že vím, že nejsem sama. Poslední dobou narážím na stále víc takových lidí, co se snaží všemožných psychických problémů s jídlem, cvičením a "sebeláskou" zbavit. Moc pomáhá, když vidím, jak se každý po krůčkách ke svým cílům dostává.
    Takže to rozhodně nevzdávej. Bojuj dál. Jednou se ti to povede a já věřím, že to bude co nejdřív. :))

    Nikol (readeatandlive.blogspot.cz)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Niki! Jsem ráda, že jsem s tím šla na povrch a mohou za to právě ti lidé, o kterých mluvíš. Mám kolem sebe tolik podpory, že se absolutně nebojím toho, že bych svého cíle nedosáhla.

      Vymazat
  7. Verunko, já myslím, že ne jedna z nás, ale téměř každá z nás to cítí tak jako ty. Taky si nevěřím. Mám pocit, že mi to nesluší, že jsem tlustá, stará atd atd. Minulý rok se ke mě dostala knížka Sebeláska od Lucky Kolaříkové a na chvilku mě z toho bahna zvedla. Ale asi bych si ji měla číst pořád dokola, abych si pořád připomínala ty věci, které na sobě mám ráda. Protože jsem od přírody spíše ten, kdo se soustředí na to, co mu nejde nebo co se mu na sobě nelíbí. A to je špatně. Určitě piš dál, myslím, že tohle téma je hodně holkám blízké víc, než si myslíš. ;-)
    Jedna z tvých hvězd, Magda :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdi, MOC děkuji za tvou podporu :-* Vím, že to teď sama nemáš lehké. Náš přístup je třeba změnit! Musíme se soustředit na to, co nám jde a chválit se za to. Nikdo není dokonalý. Jinak mi pomohla hrozně knížka (nebo spíš příručka) Uzdravte své sebevědomí od Lenky Černé. Přihlásila jsem se i na její jarní turné. Takže pokud neznáš, určitě se koukni na její stránky.
      Posílám velké objetí, hvězdičko!

      Vymazat
  8. Napsala jsi to naprosto pravdivě, my ženy asi takové prostě jsme, příliš sebekritické. Taky to dělám a dělám to často, uvědomuji si to. Jo, sice mám dnes dobré vlasy, ale zase se mi udělal pupínek - a to všechno ostatní zaslepí. NEvím, proč to tak je, ale mrzí mě to. Taky bych chtěla samu sebe více ocenit. Být sebevědomější. Mít se ráda prostě taková, jaká jsem. Ale vždy se připlete do cesty něco, co je tak, jak to být nemá.
    Máš pravdu, chce to odvahu a vytrvalost, a pak..to prolomíme :) !
    Články na toto téma uvítám, jakékoli tipy, jak dosáhnout sebelásky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočičko, život je boj. Vždy tady bude něco, co tak být nemá. Vlastně můžeme být rády, že to jsou jenom maličkosti. Nerada bych, aby se nám otevřely oči až ve chvíli, kdy se stane něco opravdu špatného. Takže bojovat, bojovat, bojovat! A články určitě budou.

      Vymazat
  9. toto veľmi dobre poznám, dlhú dobu som na seba v zrkadle hľadela rovnako a v hlave si nadávala za akékoľvek rozhodnutie a každú chybu som prisudzovala sebe a bola som na seba strašne zlá. až mi raz došlo ako hrozne sa mýlim. stále mávam slabé chvíľky no som na tom oveľa lepšie ako kedysi. a prajem to aj tebe. človek musí vedieť vyjsť sám so sebou a mať rád v prvomrade samého seba. a vôbec to nie je sebecké. držím palce, určite to zvládneš! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Naprostý, totální a bezpodmínečný souhlas :D já osobně mám pocit, že jsem na hrozně dobré cestě se s tím poprat a věřím, že ty taky! Protože první krok je, si to vůbec "přiznat" ... Takže kočko, že jsi krásná a úžasná a že ti moc fandím ti ani říkat nemusím, protože to, že jsi hvězda i ty, víš sama! :) xx

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi miláček, Hani! Děkuji moc. Také cítím, že teď už není cesty zpět, takže pojďme do toho společně! Je paradox, že většinou tyhle problémy mají lidé, co k tomu na první pohled nemají sebemenší důvod.

      Vymazat
  11. Takové články já ráda. Je to taková ta "pravá upřímná" zpověď. Co víc, jakoby zpověď mě samotné :). Podle mě tohle zažívá opravdu každý druhý, jen málo kdo to přizná. Je třeba bojovat, a tu přehnanou sebekritiku porazit! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Určitě to zažívá každý, ale teď je otázkou, v jaké míře... U mě je to už neúnosné a přicházím tak o významné životní příležitosti. Jenom protože mám strach. Takže tomu je konec :)

      Vymazat
  12. Tohle by mě ani nenapadlo, právě Tebe jsem si vybrala i na ten jídelníček, protože jsem obdivovala, jakou máš postavu a celkově vypadáš skvěle :)) Je těžké si něco přiznat, ale když už to je, tak to pak jde snadněji, hlavně když je ještě podpora ;) Držím palce!! :)

    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Pevně doufám, že jsem tě tímto nijak nezklamala. Já doufám, že právě teď ukážu, jaký jsem bojovník, protože nic vzdávat nehodlám.

      Vymazat
  13. Přesně tenhle pocit znám. Nejhorší je na tom, že když jsem zhubla na váhu, kdy se opravdu dalo říct, že mi to sluší, tak mi to nikdo neřekl. Možná proto jsem v tom pokračovala až do hrůzných čísel a stavu, kdy mi to už opravdu neslušelo!
    Takže jako někdo nezávislý ti říkám, že ti to sakra sluší! Máš sexy křivky a jsi pěkné děvče. A podle toho, co děláš pro své klientky, i dobrý člověk =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Jsi zlato. Člověk nesmí hledět na ostatní. Je třeba se pochválit sám. Já doufám, že teď už jsi na tom dobře :)

      Vymazat

© Veronika Duzi | All rights reserved.
Blogger Template Created by pipdig