pátek 30. srpna 2013

Fresh start


Ačkoli vás tu zahrnuju spoustu fotkami zdravých jídel, není vše tak růžové, jak se na první pohled může zdát. Před dvěma měsíci jsem nejen pozměnila/neřešila stravovací návyky, ale skončila jsem také se cvičením. Nemůžu říct, že bych přestala s pohybem úplně, jelikož například bez jízdy na kole si snad léto ani neumím představit, ale řekněme, že jsem prostě přestala zdravě žít. Ranní kaše miluju, ale přeháněla jsem to s porcema, a to ať už přímo s množstvím nebo jsem neviděla problém si ji uvařit jako sladkou tečku po večeři (a Bůh je mi svědkem, že těch teček pak následovalo víc). Absolutně v ničem jsem se neomezovala a pak přišly dny plné výčitek, a tak jsem druhý den sekala latinu než zase přišel večer, kdy si tělo řeklo o vše, co jsem mu během dne odepřela. Ty žranice nebraly konce. 
Ušetřím vás sebelitování a přejdu k věci. Jednoho rána jsem se probudila, stoupla na váhu a úplně se sesypala. Přibrala jsem opravdu hodně a až do té jisté chvíle to ignorovala. Těsné džíny? Uzké saka v oblasti paží? Nekladla jsem tomu žádný důraz. Navíc, stále jsem se omlouvala tím, že příjde den, kdy se to změní a pak to půjde všechno rychle dolů. Přerostlo to však v něco, s čím jsem nedokázala bojovat. Následovaly chabé pokusy o návrat do starých kolejí, ale bohužel bezúspěšně. Já jsem však nesmírně vděčná za své přátelé, díky nichž jsem se dokázala vzpamatovat a před týdnem se tak do cesty za spokojeností pustila opravdu s vervou. Pravda, mám za sebou teprve ultra krátkou cestu, ale cítím obrovské nasazení, které jsem snad nikdy neměla.



V prvé řadě bych chtěla zmínit, že tady nejde pouze o shození nadbytečných kil. Během těch dvou měsíců jsem zpozorovala spoustu zdravotních problémů. Nebudu je vám tu všechny jmenovat, ale až teď s odstupem času mi došlo, že vše bylo způsobeno mým přejídáním a nulové sebekontrole. Dalším z příznaků byly obrovské výkyvy nálad, které znovu ovlivňovaly můj pohled na zdravou a nezdravou stravu. Prostě a jednoduše jsem se dostala do začarovaného kruhu. 




Proč vám to všechno vykládám? Překvapilo mě, kolik lidí kolem mě se s tím potýká také, a to přímo v okruhu nejbližších přátel. A jelikož vím, že ve dvou a více lidech se to lépe táhne, budu moc ráda, když se i na blogu najdou takoví, kteří do toho půjdou s náma a vytvoří se tím vzájemná podpora.

Jak už jsem zmínila, mám za sebou první týden a už teď se nejen cítím lépe, ale i váha mi to potvrdila. To je jasný důkaz toho, že když se chce, tak to jde. Ale nezapomeňte, že pravidlem číslo 1 (a bez toho to vážně nejde) je psychická vyrovnanost! Jelikož VŠE se rodí v hlavě. Začněte proto poslouchat své tělo a ne jen mozek, který vás nutí si tu čokoládu dát, na cvičení se vykašlat a těsné oblečení neřešit. Věřte, vím o čem mluvím. Už jednou jsem si tím (před pár lety) prošla a zapřísáhla se, že podruhé už tu chybu znovu neudělám. A naštěstí to teď zarazila včas. Jsem tady pro vás - ty, kteří si neví rady a potřebují pomoc. Ne vždy to musí být výživový poradce, kdo odstartuje tu celoživotní změnu. Ano, vážně s tím nemíním po dosažení výsledků přestat. Někdy stačí lehké postrčení z venčí, tak to zkuste a pojďte do toho semnou!










Abych měla lepší přehled nad tím, co jím, jak cvičím, ale také pozorovala své změny, založím na blogu novou rubriku (jak už naznačuje název příspěvku). Pro ty, kteří se aktivně nezúčastní, to může být alespoň dobré počtení či nějaká ta inspirace. 

Už zítra se tedy můžete těšit na první příspěvek, který shrne můj první týden. Budu se snažit přispívat pravidelně každou sobotu, tedy vždy po týdnu, kdy jsem odstartovala svůj boj. Pod článkem mi můžete psát rady, tipy, ale také mě zahrnout otázkama. O zdravý životní styl se zajímám už minimálně rok, a tak věřím, že jsem schopna vám v mnoha věcěch i poradit. Pro ty, kteří se rozhodnou do toho jít semnou, prosím pište na e-mail, kde vše důkladně probereme a pustíme se do toho společně. 

A nezapomeňte, nezáleží na tom, jestli chcete shodit 20kg, 10kg nebo jen 2kg. Hlavní je, cítit se dobře! A přiznejme si, kdo by se pak netěšil z té chvály a obdivu okolí! 

SHARE:

29 komentářů

  1. Pěkně si to sepsala. Hodně mi mluvíš z duše. Já jsem si teď přes prázdniny dala trochu oraz v tom smyslu, že jsem necvičila, ale snažila jsem se alespoň krotit v jídle. No, měla jsem ze sebe fakt špatný pocit, ale nakonec mi ke konci léta váha ukázala o 3 kg méně.:-D Ale to je jedno, teď už zase cvičím, baví mě to a pozoruju změny. Když jsem měla obtloustlé a líné období, sama na sobě jsem nesnášela ty špatné nálady, které byly spojené téměř s každým oblékáním. Teď se cítím lehčeji a hlavně na sobě vidím pár změn, které mě ženou dál a dál. Je to skvělý pocit a už se o něj nikdy nenechám ochudit tím, že bych zase sklouzla ke špatným návykům a lenosti. Takže, v podstatě jdu do toho s tebou!:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. Ty 3kg dole ti závidím, ale na druhou stranu to byl asi z velké části rychlý úbytek svalové hmoty. Mi nejvíc vadí nezpevněné břicho. Byla jsem zvyklá, že když jsem se ohla nebo i stáhla džíny, tak břicho stále drželo tvar, ale teď mi vyloženě vyskáčou "pneumatiky" :-D:-( Ale jak říkáš, teď se cítím lehčeji a vitálněji a změny ze cvičení jsou úžasné! Ten pecháč buchet tam do příštího léta prostě bude :-D Jsem moc ráda za vzájemnou podporu! Klidně piš své pokroky. Bude mě to hezky nakopávat kupředu.

      Smazat
  2. Tvůj blog mne baví čím dál víc.:) Musím říct, že se cítím dost podobně. Přes léto jsem se přejídala a buuuum mám o 4kg víc. Nejde mi ani o ty 4 kg, spíš o to co jsi popisovala... těsné džíny, úzká saka...Bohužel to vyplulo na povrch až teď, kdy je potřeba teplejší oblečení. Kraťásky a sukně to hezky maskovaly, takže jsem spokojeně jedla dál a dál. No teď, když mám na sobě rifle a mám jít mezi lidi cítím se tak sevřeně, tlustě...nevyrovnaně. :( Takže hurááá do toho ať jsme spokojené. Přeji hodně sil! :)
    Ostravačka :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jak mě takový komentář těší! Děkuji moc. I přes špatné období se snažím dělat blog zajímavým a přišlo mi, že podělit se s vámi o tenhle problém, bude to pravé ořechové. Také jsem přibrala 4kg, ale na mě jde bohužel vidět každý "gram", takže mám pocit, jakobych přibrala kil 10. Bránila jsem se tomu úplně stejně. Celé léto jsem nosila sukně a šaty a šňůrky u plavek jen povolovala :-D ale tomu už je konec. Děkuji moc a přeji ti také hodně sil a hlavně pevné vůle. Určitě mi v průběhu napiš i své pokroky a kdybys byla v nesnázích či ztrácela motivaci, ráda podpořím.

      Smazat
    2. Zvládly jsme to jednou, zvládneme to znova :-* Ostravačka 2 :-D

      Smazat
  3. Moc pěkně jsi to napsala. A vlastně ti úplně rozumím, protože tu a tam zažívám podobné období...no vlastně i zrovna v tuto chvíli. Jen mě vždycky fascinuje, jak dlouho dokáže člověk ty těsné kalhoty ignorovat než si uvědomí, že fakt něco přibral :D No osobně ted musím zapracovat hlavně na tom, že když už se snažím dělat vše pěkně zdravě, musím myslet taky na dostatečné porce. Protože to je můj problém - jdu do toho sice naplno, jím zdravě a umírněně, ale tělu to někdy nestačí. No takže svým způsobem jdu do toho taky s tebou ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za podporu. Problém s porcemi mám odjakživa. Vždy si říkám, že TOHLE mi stačí, ale pak si stejně přidám nebo přihodím ten zbytek, co by se jinak vyhodil/oschl/. Navíc mám problém u vaření, že vždy experimentuju (neumím uvařit ani podruhé stejné jídlo :D) a nakonec to skončí "A ještě tohle, a tohle, a tohle taky bude dobré." no a skončí tam půlka lednice. Pak se můžu divit, že ty zásoby jídla likviduju tak rychle. Naštěstí se teď držím a jen můžu doufat, že se mi to (zase) nevymkne kontrole.

      Chtěla bych ti moc poděkovat za inspirace na recepty, ale i vědomosti, které jsem díky tobě nastřádala. Nebýt tebe, tak kdoví, s kolika kily bych teď bojovala. Takže opravdu ještě jednou velké díky, Mončo :) Tvůj blog je pro mě rozhodně na prvním místě.

      Smazat
  4. Tak musím říct, že článek jsem si šla přečíst až teď, po tvém komentáři - ale ani kdybych ho četla dřív, rozhodně bych na to při psaní nemyslela - tohle na mě nijak "dietářsky" nepůsobí :))

    A samozřejmě to chápu a držím palce, těsné kalhoty, které byly dřív volnější nikoho nepotěší, ale nejlepší je, že víš, co jsi dělala špatně a víš jak na to, to je to nejdůležitější - ne ty dietářské řeči typu "přibírám i ze vzduchu" nebo "přiberu jen co na něco nezdravého hodím pohled" :D
    A podle fotek vypadáš dobře, takže je hlavní, aby ses tak i cítila :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Uf, to jsem ráda. Já vždycky vím, co dělám špatně, ale přemluvit se, abych v tom nepokračovala :-D to je vážně boj. Žádnou dietu jsem nikdy nedržela. Do 15ti jsem byla až anorekticky vyhublá - a to jsem jedla každý den vlašský salát,poličany a vše nezdravé, na co si jen vzpomeneš. Zelenina a ovoce doma skoro nebylo. Hrůza, když si na to vzpomenu. Nechápu, že jsem nebyla nonstop nemocná a upřímně za to rodiče trochu proklínám. Takové stravovací návyky jsou "na facku".

      Děkuji moc za kompliment, ale věř mi, že k postavě jako máš ty, mám vážně daleko. Navíc nechci vypadat dobře, ale skvěle. Však nás znáš - typické věčně nespokojené ženské :-D Já doufám, že za pár měsíců se s tebou budu moct porovnávat. Toť můj nynější cíl. Takže klep klep po rameni Markét :-D Vypadáš totiž vážně skvěle! :) Důkaz toho, že ta dřina se vážně vyplácí.

      Smazat
    2. stravovací návyky z dětství máme stejné :D a teď se na mě zbytek rodiny dívá jako na mimozemšťana, když si vařím kašičky nebo přijdu z nákupu s plnou taškou zeleniny :D

      Smazat
    3. :-D Neboj, to přejde. Naši semnou dokonce měli "sezení", protože si mysleli (a podle mě možná i stále myslí), že jde o dietu. Nechápou, že s tím nemíním NIKDY přestat a nedej bože, že mi to opravdu chutná. Ale i tak je u nás vidět velký pokrok. Když jsme doma s mamkou samy, tak vždy vařím já - svá jídla - a mamka je bez problému jí a dokonce ji pořádně šmakuje. Taťka začal žít zdravěji zase z pohledu sportovních aktivit. Každý den jezdí na kole a odmítá jíst smažené. Plno věcí dělají špatně či nechápou, ale i za ten malý pozitivní posun jsem ráda :) Třeba se to postupem času bude stupňovat, až mi jednoho dne poděkují - ale nebudeme předbíhat :D

      Smazat
  5. Taky bych chtěla něco shodit, už jsem si to řekla kolikrát, teda hlavně před prázdninama, jenže o prázdninách samé akce, párty, grilovačky, babička apod. :D a já nechtěla být ta hloupá dietářka a kvůli tomu se zavírat doma a neužít si prázdniny.. Vím, že to zní jako výmluva, možná je, nemám moc silnou vůli. Také vím, že během školního roku, nemám tolik času řešit tolik jak jím nebo jak vypadám, takže by to mělo jít :) Nemám nadváhu, moje váha sedí na výšku, ale necítím se dobře a přesně jak mluvíš o těch kalhotech, to právě taky zažívám. Takže se asi něco nejspíš změnilo no :D takže já jdu do toho s tebou :) a kašlu na nějaké počítání kalorií!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Další do party, super. Také jsem se stále na něco vymlouvala. Po víkendu u babičky, začnu hubnout. Po výletu v Praze (no přece se tam nebudu omezovat) začnu hubnout, atd atd. Dokonce jsem si řekla, že začnu hezky od 1.září, ale sakra na datumu přece nezáleží! Takže jsem začla hned, dokud jsem tu pevnou vůli měla. Kalorie jsem nikdy nepočítala a ani nebudu a gramy už vůbec ne, takže o to se neboj. To na mém blogu nehrozí. Určitě v průběhu dávej vědět, jak to jde a pokud bys ztrácela motivaci, okamžitě piš! :)

      Přeji hodně zdaru v cestě za lepším já.

      Smazat
  6. Je super, že ses k tomu odhodlala.
    Moc ti držím pěsti a těším se na články z tvé "cesty". :))

    OdpovědětSmazat
  7. Po dvou tydnech OBZERSTVI se pripojuji taky:))
    Idealni clanek ke konci prazdnin,kdy hodne lidi povolilo pomyslne oteze a nedokazali je pritahnout zpet:D hold to chce TEN impuls,ktery cloveka nakopne...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Míšo, ty by ses nedostala z formy, ani po roce obžerství :-D Ale chápu, jdem do toho! :) Já mám dnes za sebou 60km na kole a bojím se, že zítra ani nedojdu do práce :-D Snad nám bude počasí dlouho přát, jelikož není nad venkovní sporty. Já těm fitkům nikdy nepřišla na chuť.

      Smazat
  8. Ty brďo, jak kdybych to psala já, až na ty přátele teda, s těmi bych se o tom nebavila :D Narazila jsem na tvůj blog dneska, ale v nejbližších dnech ho prozkoumám pořádně a snad se to toho taky obuju.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Do teď jsem přispívala pouze formou fotek, popřípadě přidala pár receptů. Snad zde najdeš nějakou inspiraci a třeba tě i můj "fresh start" zaujme natolik, že se po sléze přidáš.

      Smazat
  9. Minulé prázdniny jsem měla úplně stejné :) Jsem ráda, že jsem to nějak dokázala napravit a ty to určitě zvládneš taky :)
    Problémy s jídlem má spousta lidí, až mě ohromilo, kolik. Je jasné, že ve více lidech to jde snáž, budu ti držet palce :)
    I tak si ale myslím, že by ses nemusela stresovat, podle fotek si myslím, že to zase taková katastrofa není ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Budu se snažit :) Fotky jsem tu dávala naposledy v červenci a každý má tu hranici nastavenou jinde. Zažila jsem si období, kdy jsem byla opravdu tlustá, a tak mě děsí, že jsem se tomu pomalu ale jistě přibližovala. Ale jak už jsem zmínila, jeden z impulsů byly i zdravotní komplikace, a to už taková sranda není než nedopnutí džínů :( Ale nestresuji se, to se neboj :) Hlavní je cítit se lépe, nikoli vypadat, a to se mi (ťuk ťuk) zatím daří.

      Smazat
  10. Jako bys mi z duse mluvila!!

    OdpovědětSmazat
  11. Díky za tento článek, hodně věcí mi silně připomíná mě samotnou, i já zažila své "tlusté"období, ke kterému se nechci vrátit. Fyzicky je to nesrovnatelná změna, ale psychika zase tak v pohodě není, jako bych se stále viděla ve svém "starém" těle, mám tendenci více se hlídat a pokud ujedu mám výčitky - prostě mám strach, aby se vše nevrátilo do starých kolejí. Doufám, že i já jednou najdu tu správnou míru. Drž se a ať se daří :-) Mirka.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. Mám to úplně stejně, ale teď přišlo prostě období, kdy jsem to neřešila. Snad tě to nikdy nepotká. Ale ani řešit každé sousto není zrovna výhra, tak se nestresuj a hlavně si užívej života! :)

      Smazat
  12. Jak to tak čtu, je nás více, kterým článek připadá, jako kdyby to psal člověk sám :-) před necelýma dvěma lety jsem shodila díky své známe se kterou jsme hubly spolu, a podporovaly se 18 kg, v to jsem nikdy nedoufala a nevěřila, ale kupodivu to šlo samo. Nějaký čas jsem si váhu okolo 72kg držela, cítila jsem se bezvadně, zvedlo se mi sebevědomí, mohla sem se hezky oblékat atd. V posledních týdnech, ba i měsících na sobě pozoruju, že jsem pořád ve stresu a hlavně mám neovládatelné záchvaty žravosti, závislosti na sladkém, a myslet na jídlo hlavně večer. Jak je zde napsáno, přes den sekám třeba latinu, na večer "sežeru" kvanta nezdravého jídla. :-( tudíš už mám více jak 76kg a už se necítím dobře, jsem přecpaná, nafouklá, džíny se zmenšují a mě už pohled do zrdcadla nebaví. Proto se musím zase nakopat do zadku a začít žít zdravě a hýbat se. Všem vám tady držím palce a já doufám že příští víkendu budu mít aspoň o kilo méně. :-P

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Držím palce!! Vše je o silné vůli. A až uvidíš první úbytek na váze, na sladké si ani nevzpomeneš :) Ale souhlasím, ty večery jsou nejhorší. S těma stále trošku bojuju, ale držím se.

      Smazat
  13. ÁÁ! Sice jsem si tenhle článek přečetla o měsíc pozdějc, co si ho přidala ale stejně ti pořád i tak moc držím palce, aby si se zase cítila ve své kůži a byla se sebou spokojená! Hlavní je mít ráda sama sebe! Věř mi, znám to:) Já jsem do toho vlaku jménem 'zdravý životní styl' naskočila někdy na začátku roku. Měla jsem dost vážnou mononukleózu a při dietě, kterou jsem k té nemoci musela dodržovat (A ne, opravdu to nebyla chutná a zábavná 'dieta') jsem zhubla opravdu strašně moc a všude mi lezli kosti. Samozřejmě poté, co se ta moje dieta trochu zlepšila a já mohla jíst víc věcí nastal "oblíbený" JOJO efekt a ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila jsem se cítila jako neuvěřitelný cvalík. Rozhodla jsem se, že s tim prostě MUSÍM něco dělat, no a už troufám si říct celkem dlouhou dobu se mi daří takhle žít :) Je to strašně fajn pocit a když třeba týden necvičím, tak to na sobě vidím a cítím, jak strašně mi to chybí. Pak stačí jeden workout a už se v zrcadle vidím uplně jinak:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc. U mě je to jednou slunečno, podruhé zataženo. Týden, co týden se mi to střídá. Snad se to jednoho dne vyváží. Moc ti držím palce. Máš můj obdiv :)

      Smazat
  14. začít je nejtěžší, ale ty pocity a průběžné výsledky jsou k nezaplacení. Ať se daří :)

    OdpovědětSmazat

© Veronika Duzi | All rights reserved.
Blogger Template Created by pipdig